Vyrazili starým Citroenem Saxo do Gruzie. Auto zatím drží a snad kromě dvakrát opravovaného alternátoru je nic špatného na cestě nepotkalo. Až na všudypřítomného Stalina. Ale to ke Gruzii tak nějak patří.
Pondělí 21.8. přejíždíme hranice do Gruzie, zvolili jsme menší hraniční přechod mezi horami u vesničky Türgözü. Vše probíhá v klidu, kontrola není vůbec důkladná, jen kouknou do kufru a můžeme jet, celníci jsou přátelští. Na první benzínce za hranicemi vyřizujeme pojištění na auto, je tam speciálně označená budka. V přepočtu na naše peníze to stojí asi 250 Kč na 15 dní. Lze platit i kartou. Jde to vyřídit taky přes online formulář, ale nám to přišlo jednodušší osobně. Také měníme eura na gruzínskou měnu lari ( 1 lari = 8,5 Kč). Cena nafty se v Gruzii pohybuje kolem 23 – 25 Kč. Mezinárodní řidičák vidět nechtěli, ale jeho vyřízení v ČR stojí 50 Kč, tak se radši vyplatí ho mít sebou.
Saxem do výšky 2.180 m.n.m.
První zastávka je Zekarský průsmyk v pohoří Malý Kavkaz. Hned na začátku se dostáváme na rozbitou kamenitou cestu a starý děda nám naznačuje, že tudy to nepůjde (mapy.cz si ale myslí něco jiného) Otáčíme se s cílem jet pevnější cestou a potkáváme první policejní hlídku. Kontrola ale neproběhla, jen měli strach, jestli jsme nezabloudili. Projetí Zekarského průsmyku nám zabere celý den, cesta nahoru je rozbitá, jsou na ní kameny a hluboká koryta vymletá od vody. Bez 4×4 se to dá v klidu vyjet, i když pomalejším tempem. Vystoupali jsme do výšky 2180 m.n.m. a výhledy stály za to. Cesta dolů už vypadá líp a večer kempujeme v malé vesnici. Na večeři máme meloun od místních, ty jdou sehnat na každém rohu.
Silnice náhle končí
Další den jsme se chtěli podívat ke kaňonu a vodopádu Okatse. Na parkovišti nám pánové v SUV nabízeli odvoz za 1.000,- Kč, což nám za 15 min jízdy přišlo hodně, vždyť za to máme plnou nádrž. Pokračovali jsme směr Mestia a dál do Ushguli. Cesty jsou tady jedno velké překvapení. Chvíli je hezká silnice, která náhle končí, nebo prostě silnice není. Některá místní auta jezdí bez nárazníku, nebo bez světla. Přes cestu nám přebíhají krávy, psi, prasata, koně, oslíci… takové gruzínské safari. Večer kempujeme v horách s výhledem na Velký Kavkaz. Je tady pramen vody, tak využíváme situace a pereme si prádlo. Také tady potkáváme první a poslední Čechy. Večer si dáváme gruzínské pivo, jde tu sehnat lépe než v Turecku.
Silnice z betonu
Ráno vyrážíme do Mestie, kupujeme místní chléb. Vypadá jako placka, stojí 15 Kč a čerstvý ho najdete všude. Dál už pokračujeme do Ushguli – skupiny čtyř vesnic na úpatí nejvyšší gruzínské hory Šchary v Horní Svanetii. Leží ve výšce až 2.200 m n. m. Od místních jsme se dozvěděli, že cestu můžeme i s naším Saxem projet. Cesta už je dnes z 80 % betonová. Někdy nás překvapí mezery mezi silnicí a mostem ale místní si z toho nic nedělají.
Se Saxem i brodíme
Poslední úsek do Ushguli už je hlína a pod námi svah dolů. Před dvěma brody váháme, zda jet dál, ale nakonec to vše projedeme! Ve vesničce je spousta kaváren a restaurací chlubících se pestrou nabídkou nápojů a jídel. Nakonec v jedné z kaváren mají jen klasického turka, ale mile nás překvapil aperol. Ceny jsou tu stejné jako u nás. Samozřejmě v Ushguli musíte počítat s přirážkou.
Alternátor skončil
Cestou zpět si posedíme v hezké kavárně a ochutnáváme khachapuri – místní chléb plněný sýrem, určitě stojí za to vyzkoušet. Po návratu do auta ale zjišťujeme nemilou věc, svítí kontrolka baterie, máme problém s alternátorem, který málo dobíjí. K servisu je to ještě 100 km horami do města Zügdidi. Bez světel, abychom šetřili baterku, se snažíme přiblížit k servisu, poblíž žádný není. Večer kempujeme u silnice a doufáme, že problém se nám podaří ráno vyřešit.
Jednooký opravář
Ráno už jsme dorazili do servisu IO MOTORS, místní automechanik se hned pouští do vyndání alternátoru, bohužel nové díly na Citroën v Gruzii nenajdete. Majitel servisu nás nakonec vezme do auta a zaveze nás do hodně zapadlé garáže, kde se jednooký pán snaží alternátor opravit. Vzkazuje nám, že je tam víc problémů, ale mělo by to fungovat. Vážně se povedlo! Za opravu jsme celkem dali 1.300,- Kč i s dýškem a všichni se opravdu snažili nám pomoct!
Pivo do "petky" s kelímkem
Dál se jedeme podívat na kostel postavený na vysoké skále Katskhi Column. Po cestě zastavuje u stánku, kde to vypadá, že mají točené pivo. Jejich způsob by se ale asi v Česku neujal. Pivo totiž čepují pouze do PET lahve, k tomu Vám dají kelímek a můžete si ho sami nalévat. Každopádně lepší než nic. Bereme jedno na oslavu podařené opravy, a místo na spaní nacházíme na plácku nad městem Göri.
Alternátor opět stávkuje
Další ráno vyjíždíme k vyhaslé sopce Kazbek – třetí nejvyšší hoře Gruzie. Cestu nám ale znovu nečekaně zkomplikuje kontrolka baterie. To nám ten opravený alternátor moc dlouho nevydržel. Naštěstí se nám to stalo hned u servisu, majitelé nás posílají do hlavního města Tbilisi, kde by nám mohli pomoct. Podařilo se nám dojet do Tageta motors, větší servis jsme ještě neviděli, naštěstí nečekáme moc dlouho, a doufáme, že alternátor nám vymění. Překvapuje nás, že mechanik ho znovu opravuje, náhradní prostě není. Vypadá to tu ale profesionálněji a funguje to! Tady už jsme zaplatili 3.100,- Kč, ale hlavně, že jedeme!
Společné stolování
Máme sice zpoždění, ale dojedeme ke kostelu Nejsvětější Trojice a cestou zpět se zastavujeme u Památníku z roku 1983 symbolizující rusko – gruzínské přátelství. Určitě je to zajímavá stavba, která stojí za to. Ve městě Stepancminda si dáváme tradiční jídlo v restauraci, Khachapuri ( placka zapečená se sýrem a vejcem). Stolování Gruzínců se od našeho liší v tom, že jídla, která si objednáte, dají doprostřed stolu a každý dostane svůj prázdný talíř, na který si může dát od každého trochu. Ceny opět podobné jako u nás. Dál vyrážíme zase k Göri, kde kempujeme. Dnes už máme najeto 5000 km od startu.
Stalin kam se podíváš
Neděle 27.8. 2023 je náš poslední den v Gruzii. Ve městě Göri navštěvujeme muzeum Josifa Stalina, před muzeem stojí i jeho rodný dům. Muzeum obsahuje hlavně fotografie, ale za tu cenu (130,- Kč) to stojí za to. Zarazil nás ale obchod s "jeho" suvenýry. Můžete mít Stalina na tričku, hrnku, najdete tu i puzzle. Pak už vyrážíme k tureckým hranicím, kde je před námi jen jedno auto, celé to trvá asi hodinu a půl. Vše opět v klidu, celníci jsou milí.
Gruzie na nás zpočátku působila jako drsná země, ale postupně jsme se setkávali s lidmi, kteří byli přátelští a ochotní pomoct. To nejkrásnější na Gruzii je hlavně příroda.
