Letenské sady jsou oblíbeným místem pro nedělní vycházky nejen pro Pražany, ale také pro zahraniční návštěvníky už několik dekád. Největším lákadlem býval historický kolotoč. Ted ale teď nemá skoro koho vozit. Jízda totiž stojí rovnou stokorunu.
Na Letné jsem bydlel skoro patnáct let. Rodiče se tam přistěhovali když mi byly necelé tři roky. Bylo to době před rokem 1989, takže jedinou tehdejší zábavou pro děti byl pobyt v Letenských sadech. Hráli jsme tam na plácku fotbal, pouštěli draky, hráli si na písku, nebo, když nám rodiče dali korunu, jsme se svezli na karuselovém kolotoči, který je nejstarší v Evropě. Vrcholem frajeřiny bylo posadit se na koně, který měl hřívu z pravých žíní.
Nejstarší v Evropě
Kolotoč nechal postavit Josef Nebeský, projekt i realizaci potom zajistil tesařský mistr Matěj Bílek. Původně stál kolotoč v Královských Vinohradech nedaleko zájezdní hospody „Na Kravíně“. Datum zdejšího zprovoznění není známo, protože jako provizorní dřevěná stavba nepodléhal stavebnímu povolení, předpokládá se ale, že byl postaven na letní sezónu roku 1892.
Sloužil i dospělým
V roce 1894 přenesl majitel kolotoč na Letnou, která již od roku 1884 patřila k Praze, do sousedství stanice první pražské elektrické dráhy i horní stanice lanové dráhy (ano, na Letnou skutečně vedla kdysi lanovka), kde fungoval v letních sezónách ode dne kolaudace 11. července 1894 až do 90. let 20. století. Podle velikosti koní se předpokládá, že původně nesloužil pro zábavu jen dětem, ale i dospělým.
Zajímavostí je, že zpočátku byl kolotoč poháněn ručně. Na Vinohradech poháněl kolotoč člověk, který pod podlahou chodil dokola a tlačil před sebou vzpěru podlahy. Při přesunu na Letnou byl tento pohon nahrazen strojním převodem, takže kolotoč byl poháněn strojníkem stojícím pod podlahou. Vše se odehrávalo samozřejmě ručně. Pouze s pomocí kliky se setrvačníkem i brzdou. Elektromotor byl ke kolotoči prvně zabudován až ve 30. letech 20. století.
Strašidelné báby
Kolotoč tenkrát obsluhovaly „strašidelné báby“. Ano, tak jsme jim říkali. Byly to starší paní, oblečené ve zvláštních hábitech a tak trochu jsme se jich báli. Vybírali od každého korunu, pustili orchestrion, vytáhli elektrický spínač a kolotoč se rozjel. Dodnes pamatuji na ten zvláštní pocit, když jsem se chytil koně za hřívu.
Jízdné za stokorunu
Dnes je kolotoč v majetku Národního technického muzea, které jej koupilo v roce 2004. Jenže jízda na kolotoči už dnes nemá žádného ducha. Sady jsme navštívili během horkého srpnového víkendu a všimli jsme si, že o jízdy není zrovna moc velký zájem. Aby také ano, když jízda stojí plných 100,- korun českých. To skutečně není málo.
Cash only
Mnohem větší zájem návštěvníků sadů byl však o občerstvení nedaleko kolotoče. Půl litru plzeňského piva za 67,- korun také není zrovna málo, před okénkem ale stále stálo několik lidí, takže pípa se nezastavila. To, že lze platit pouze v hotovosti a že nám obsluha nedala účet, už patří ke koloritu většiny pražských stánků. Na druhou stranu, lepší dobrá Plzeň bez účtu, než hadrem od protivné kavárnice, která ani neví, jak připravit espresso.
Návštěva stojí za to
V každém případě ale návštěvu Letenských sadů doporučujeme. Nejen kvůli nádhernému výhledu na Prahu, ale také kvůli možnosti dojít pohodlně pěšky až na Pražský hrad. Cestou navíc projdete místem, kterému letenští vždy říkali „U Stalina“. A to proto, že na místě stála v padesátých letech ohromná socha sovětského vůdce Stalina. Ale o tom zase až jindy.
Znáte Letenský kolotoč? Jezdili jste na něm v době před rokem 1989? Napište nám do diskuze. A jestli se vám náš článek líbil, sdílejte ho, prosíme, dál. Děkujeme.
