Objednali jste si u číšníka espresso a dostali otázku, jestli chcete velké, nebo malé? Přistála vám po objednávce „latté“ na stole sklenice mléka? V Česku to podle Italů není s kávovou kulturou zrovna růžové.
Je to zvláštní, ale ani 33 let od listopadového převratu si stále ještě velká část českých zákazníků restaurací, barů a některých kaváren (čest výjimkám, je jich naštěstí stále více a více) neumí objednat kávu. Nebo abychom byli přesnější, kávu si host objednat umí, ale mnohdy vlastně ani neví, co jednotlivé názvy znamenají a jak by měla ta která káva vypadat. A tak si vybírají velké, nebo malé „preso“, „pikolo“, „laté“, nebo „lungo“, aniž by věděli, že si mnohdy objednávají něco, co ve skutečnosti vlastně ani neexistuje.
Zatímco v Česku se zákazník s obsluhou vždy nějak domluví, v zahraničí, a v Itálii především, může při objednávce některé z výše uvedených káv dojít k velice trapným situacím. Někteří Italové dokonce tvrdí, že Češi jsou ti největší ignoranti, co se týká kávy a pizzy. „Musím se přiznat, že když k nám přijedou kolegové z Česka a ptají se číšníka na pizzu s ananasem, nebo s kukuřicí, a po večeři mají chuť na „latté“, případně na „pikolo“, mám z toho smíšené pocity. Je to asi stejné, jako kdybychom si v české restauraci v Praze na firemní večeři objednali svíčkovou se špagetami a k tomu červené víno“, říká Stefano Russo, jehož firma má pobočky po celé Evropě, včetně České republiky.
A jak to tedy s tou kávou je ve skutečnosti? Asi základní poučka spočívá v tom, že neexistuje velké, ani malé espresso, a už vůbec ne žádné „pikolo“. Espresso je jenom jedno. Jde o nápoj o objemu cca 30ml (povolená tolerance je 5ml), který se vyrábí pod tlakem přibližně 9 barů. Doba extrakce by u výroby espressa neměla překročit 30 sekund. Potom by se již do nápoje dostaly nežádoucí pachutě. Při objednávce espressa by se vás tedy obsluha rozhodně neměla ptát, jestli chcete velké, nebo malé.
Chcete-li však větší kávu, objednejte si „americano“. Jde vlastně o espresso, ke kterému by měla obsluha přinést extra porci horké vody. Většinou hovoříme o poměru 1:5, ale poměr by si měl host volit sám množstvím dolité vody do šálku s espressem. Špatně tedy je, když vám obsluha přinese kávu již „namíchanou“. Variantou „americana“ je tzv. „lungo“. V Itálii vám většinou porozumí, ale ve světě se používá spíše název „americano“. U „lunga“ je navíc poměr espresso/voda oproti „americanu“ pouze 1:2.
Problém může také nastat při objednávce „latté“. V Česku se asi dostanete k tomu, co si chcete dát, ale v Itálii vám při objednávce „latté“ mohou přinést pouze sklenici mléka, což někde cizincům rádi dělají. Při objednávce tedy vždy uvádějte, že chcete „caffé latté“. A ještě jedna zajímavost. Ta se týká cappuccina, které se v Itálii neobjednává jindy než ke snídani.
Věděli jste, že neexistuje velké ani malé espresso? Napište nám do diskuze, na jaké kávě si nejvíce pochutnáte.
Zdroj: Veronika Malá; Asociace pro výběrovou kávu SCA; Stefano Russo
