Oltcit je dávno zapomenutá rumunská automobilová značka, za jejíž model 11R a RL se v předlistopadovém Československu dávaly tučné úplatky. Taky jsme jeden kdysi dali a vydali se s ním až do italského Bibione.
Když se dneska někoho, kdo se narodil po roce 1989, zeptáte, jestli ví, co to je Oltcit, tipuji, že to nebude vědět nikdo. Přitom před rokem 1989 se automobilů této rumunské značky prohánělo po československých silnicích několik tisícovek. Údajně šlo až o 40 tisíc kusů. Neuvěřitelné. V tehdejší záplavě Wartburgů, Moskvičů a Trabantů, však Oltcit působil jako zjevení.
Licenční Citroen Visa
Šlo totiž o licenční automobil automobilky Citroen, který vycházel z konceptu Prototype Y, resp. Projet TA, postavený na platformě modelu Fiat 127. V šedesátých letech totiž Fiat s Citroenem poměrně úzce spolupracoval a Projet TA měl zaplnit mezeru mezi modely 2CV a GS. Vůz byl připraven na zástavbu malých motorů typu boxer od Citroenu. Jenže vše se zamotalo, spolupráce s Fiatem se nakonec nerozběhla, na základě projektu Prototype Y vznikl Peugeot 104, a Projet TA zůstal takříkajíc „na ocet“.
Před rokem 1989 se za něj dávaly úplatky
Rumunská vláda se však tehdy s automobilkou Citroen domluvila a v továrně ve městě Craiova se začal automobil vyrábět. Existovaly i pokusy vyvážet auto na západní trhy, pod jménem Axel, ale zastaralý model tam moc úspěchů neslavil. Zato v Československu byl o auto enormní zájem. Dokonce takový, že se za něj v roce 1989 dávaly úplatky. Proč?
Metalíza a opěrky hlavy jako luxus
Kromě poměrně zajímavého designu nabízel Oltcit také bohatou výbavu. Pochopitelně, viděno optikou tehdejší doby. Auto mělo (ve verzi RL) metalízu, zadní stěrač, otáčkoměr, opěrky hlavy nebo třeba pětistupňovou převodovku (verze 12 TRS). V Československu se Oltcitů údajně prodalo neuvěřitelných 45 tisíc kusů. Na silnicích je dnes však už téměř nepotkáte. Většinu z nich „sežrala“ rez a opravdu fatální poruchovost.
Odvážná cesta do Itálie
Model 11RL jsem si pořídil i já sám a v roce 1991 s ním vyrazil na dovolenou do italského městečka Bibione, tehdejší bašty československých turistů. S manželkou a dvouletou dcerou jsme do auta naložili vše potřebné a vyrazili na 800 kilometrů dlouhou cestu. Dnes bych s tímhle autem nejel ani do Brna, natož do zahraničí, kde nikdo nevěděl, co to je za stroj.
Boxer s výkonem 60 koní
Pod kapotou Oltcitu, se kterým jsme tenkrát do Itálie vyrazili, byl motor boxer s výkonem necelých 60 koní (43kW). Na výlet ve dvou dospělých a s plným kufrem konzerv a plechovek piva to bylo opravdu jen tak tak. Pravdou ale je, že se s autem dala držet rychlost kolem 130km/h vcelku bez problémů a spotřeba byla nějakých 8 litrů na 100km. Bylo ale potřeba motor vytočit až ke 4 tisícům otáček. Absence klimatizace, elektrických okének, airbagů, ABS nebo třeba i autorádia, tehdy nikomu nepřišla divná. Největším komfortem tak u mého Oltcitu bylo střešní okno, zadní stěrač a přídavná dálková světla.
Cestu do Bibione i zpět jsme zvládli bez problémů, ale musím přiznat, že jsme měli asi více štěstí, než rozumu. No jo, ale taková byla prostě tehdy doba.