Subaru Forester je na světě už od roku 1995 a sklízelo úspěch za úspěchem. Rodinám totiž nabízí nejen pořádnou dávku elegance a bezpečí, ale také skvělých jízdních vlastností, které oceňují i dvouleté děti.
Když se zeptáte nějaké maminky, jaké auto by si vybrala, většinou se její odpověď hned v první větě stočí na téma bezpečnosti, pohodlí a dobrého výhledu z auta. Neřeší spotřebu, maximální rychlost, zrychlení u nuly na sto, ani objem motoru.
U auta mě zajímá především bezpečnost. Zrychlení ani spotřeba nejsou prioritou
Naše redakční kolegyně, která má dvouletou dcerku, k autům říká: „Musím se v něm cítit dobře, mít dobrý výhled a prostor kolem sebe. Chci, aby se mi dobře přistupovalo na zadní sedadla, kvůli dceři, která jezdí v dětské sedačce, aby se mi do kufru vešel kočárek, aby v autě byly asistenční a bezpečnostní systémy a parkovací kamera. Subaru Forester tohle všechno splňuje. Za mě to je ideální rodinné auto“.
Foto: Veronika Malá
A protože se naše kolegyně do Forestera doslova zamilovala, nechali jsme jí auto na týdenní testování. Zajímalo nás totiž, jak tohle Subaru ohodnotí někdo, kdo se na auta dívá trochu jiným pohledem než my, muži. Pohledem maminky, která má na prvním místě bezpečnost posádky. Eliška tedy vyrazila se svoji dvouletou dcerkou na výlety, a tady jsou její postřehy.
Design + prostornost
Foto: Veronika Malá
Někomu může připadat hranatý design příliš nudný a obyčejný. Já v něm ale vidím určitou nadčasovost a především praktičnost. Prostoru je uvnitř opravdu hodně a kufr spolkl vše, co jsem do něj naložila. Včetně kočárku, dvou velkých kufrů, batohu a nějakých drobností. Prostě paráda. Vínová barva karoserie, chromovaná kola i kryty zrcátek pak navíc dodávají autu nádech elegance, až téměř luxusu. Ten se ale nejvíc projevuje v interiéru.
Prémiový interiér
Foto: Veronika Malá
Subaru jsem dříve vnímala jako jakási terénní auta pro ty, co jezdí třeba s pejsky na delší výlet. Jen co jsem otevřela dveře nového Forestera, změnila jsem názor. Luxus jako v nějaké prémiové limuzíně. Medová kůže v kombinaci s černými prvky působí luxusně nejen na sedadlech, ale také na výplni dveří a palubní desce. Moc se mi líbí, že se ve Foresterovi nesoustředí veškeré ovládání na dotykový displej. Zůstaly klasické otočné prvky. Třeba na ovládání hlasitosti, nebo na klimatizaci. Super. Prostě vše je tam, kde to tak nějak intuitivně očekáváte. Volant je krásně tlustý a z auta je skvěle vidět.
Bezpečnost na prvním místě
Foto: Veronika Malá
Moc se mi líbí velká zpětná zrcátka. Vidím v nich opravdu skvěle, a navíc mají na boční straně velmi výraznou indikaci systému pro sledování mrtvého úhlu. Co je ale úplná pecka, to je systém Eye-Sight. Je to systém, který obsahuje dvě kamery, fungující podobně jako lidské oči, zpracovávající trojrozměrný obraz okolí vozu. Kromě ostatních vozů na silnici systém rozpoznává i chodce a cyklisty a přesně určuje jejich vzdálenost, tvar a rychlost, s jakou se pohybují. Systém umí řidičům pomoci v mnoha jízdních situacích. Dokáže snížit následky kolize, nebo, pokud je to možné, kolizi zcela zabránit. Účinně snižuje řidičovu únavu na dlouhých cestách nebo zabrání nechtěnému zrychlení v situaci, kdy si řidič splete pedál
Motor dostačuje
Foto: Veronika Malá
Kolegové z redakce mě upozorňovali, že auto není žádný „závoďák“. No, a proč by měl být? Na svižné a zároveň bezpečné cestování je Forester naprosto dostačující. Já to sice tak úplně neřeším, ale koho by to zajímalo, tak pod kapotou je benzínový dvoulitrový motor typu „boxer“ (válce proti sobě), který má výkon 150 koní. K tomu se ještě připojuje elektromotor, ano, Forester je hybrid, s výkonem 17 koní. Ten pomáhá hlavně při jízdě po městě, kde ušetří nějaké to deci benzínu. Já jsem ve městě jezdila za 7,2 litru na sto kilometrů, na dálnici potom asi o litr více. Drobnou výtku bych měla k malé palivové nádrži. Má objem pouze 48 litrů. Takových 60 by bylo fajn.
Převodovka
Foto: Veronika Malá
Bez automatu si už dnes auto neumím představit a Forester samozřejmě automatickou převodovku má. Jmenuje se Lineartronic a jezdit s ní ve městě je ideál. Při jízdě po dálnici bych ve vyšších rychlostech ocenila, kdyby převodovka řadila dříve. Ona ale žádné převodové stupně nemá, funguje trochu jinak než „klasické“ automaty, takže se častěji ocitáte v pásmu vyšších otáček. Ano, kolegové měli pravdu, Forester není žádný sprinter, ale vlastně ani jednou mi to během týdenního ježdění nevadilo.
Jízda v terénu
Foto: Veronika Malá
Co by to bylo za test, kdybych s Foresterem nezkusila nějaký terén. Na nic velkého jsem si netroufla, ale jízda po lesní cestě byla jak jízda po normální silnici. V autě to skoro nebylo poznat. Má hodně velkou světlou výšku (22 centimetrů), takže se opravdu nemusíte bát. V autě jsem měla dceru, ale dovedu si představit, že pohon 4x4 v kombinaci s vysokou světlou výškou a elektronickým systémem Xmode dovolí odvážnějším řidičům zdolávat i mnohem těžší terén, než nějakou polní cestu.
Závěr
Foto: Veronika Malá
Týdenní ježdění se Subaru Forester byla moje první zkušenost s touhle značkou. Najela jsem s ním skoro 800 kilometrů a musím konstatovat, že jako máma bych tohle auto brala ihned. Skvělé jízdní schopnosti, robustní a vysoká stavba auta, bezpečnost i jeho velikost by pro mě byly těmi nejpádnějšími argumenty. A pak ještě jeden argument – dcera se do auta zamilovala. Tak třeba jí to vydrží až do chvíle, kdy si bude nějaké auto kupovat. Přála bych jí, aby to bylo Subaru.
Láska na celý život aneb Subaru Forester si zamiluješ už jako dítě
