Převézt na mopedu míchačku na beton, pračku, skříň, živé prase nebo třeba půl obchodu s oblečením, není pro Vietnamce nic výjimečného. Auto je pro ně z pohledu užitné hodnoty mnohdy úplně zbytečné.
Zatímco u nás si pořizujeme auta proto, abychom se s pár taškami dopravili z bodu A do bodu B, ve Vietnamu je auto spíše symbolem společenského statutu. Běžná čtyřčlenná rodina si totiž úplně v pohodě vystačí s jedním mopedem. V ulicích vietnamských měst tak není vůbec nic zvláštního vidět na mopedu dva dospělé a dvě děti. Moped ale postačí i v případě, kdy je potřeba něco objemného odvézt. Mnohdy se nám zdálo, že to, co byli Vietnamci schopni převézt na mopedu, by se nevešlo ani do nejoblíbenějšího českého kombíku. Na venkově lze dokonce velice často spatřit i motorkáře převážející na trh živé prase, nebo třeba kozu.
Bezpečnost na silnicích
O nějaké bezpečnosti provozu nemůže být v takových případech pochopitelně ani řeč, musíme ale objektivně přiznat, že jsme během několikatýdenního putování po Vietnamu neviděli ani jednu dopravní nehodu. Náhoda? Možná. Podle místních je to ale především tím, že Vietnamci perfektně předvídají, nedělají si naschvály, s nikým nezávodí a nemají potřebu vychovávat ostaní. Asi i proto se bohatí Vietnamci nebojí pořídit si do šíleného hanojského, nebo třeba saigonského, provozu vozy z kategorie Porsche, Maserati, Mercedes, nebo třeba Bentley. Je to skutečně neuvěřitelné, ale na žádném z aut jsme neviděli nějaké poškození z dopravní nehody, nebo třeba škrábance.
A že takových luxusních aut po Hanoji jezdí. Jeden by řekl, že dokonce více než v kdejakém evropském městě. Podle místních za to může rostoucí ekonomika a paradoxně také téměř dvouletá ekonomická uzávěra kvůli covidové pandemii. Milióny Vietnamců byly totiž ekonomicky závislé na turismu. Drobná bistra, cestovní kanceláře, autobusoví dopravci, taxikáři, hotely, směnárny, atd… To vše s příchodem covidu skončilo. Mnoho drobných živnostníků muselo své provozy uzavřít, nebo levně prodat těm, kteří na to měli a dokázali nastalé situace ekonomicky využít.
Bohatá třída tak ještě více zbohatla, ta chudá ještě více zchudla. Ale Vietnamci jsou nezlomný národ. Nikdo nefňuká, nikdo si nestěžuje. Všichni se snaží dostat na své původní standardy a tak makají, dřou a vozí na mopedech vše, co je potřeba. Pomalu se totiž začínají vracet turisté a s nimi i tolik potřebné dolary. Kdoví, třeba za dalších deset let už mopedy z titulní fotografie v Hanoji nepotkáme. Ale nebyla by to škoda?
Chtěli byste se podívat do Vietnamu? Co by vás na této zemi lákalo nejvíce? Napište nám do diskuze.
