Neznalost místních zvyklostí, a také častá neschopnost domluvit se cizím jazykem, dělá z Čechů v očích některých cizinců nevychované a arogantní turisty, kteří navíc šetří každou korunu. A to i tam, kde se to skutečně nesluší.
Dovolené jsou v plném proudu a zatímco si drtivá část českých turistů vychutnává sluníčko v oblíbeném Chorvatsku, jiní vyrazili třeba do Řecka, Španělska, nebo například do stále velice oblíbené Itálie. Vždyť kdo z pamětníků by si nepamatoval „provařené“ Bibione ze začátku devadesátých let. Ve své době to bylo u Čechů asi nejoblíbenější italské letovisko.
Od devadesátých let čeští turisté objevili celý svět, ale Itálie se opět vrací do kurzu. Změnilo se tam za tu dobu mnohé. Ale jak se zdá, některé zvyky českých turistů, nad kterými v „devadesátkách“ přimhuřovali Italové oči, se nezměnily vůbec. O tom, čím jsou někteří Češi v Itálii nechvalně proslulí, nám vyprávěla naše kolegyně Eva, která v Itálii žila téměř 15 let.
Asi tím základním nedostatkem českých turistů je podle Evy neschopnost domluvit se některým světovým jazykem a také neznalost místní kultury, ať již se cestuje kamkoliv. „Když jsem v roce 1992 odjela do Itálie na dovolenou, nikdy by mě nenapadlo, že tam zůstanu téměř 15 let, ale stalo se“, vypráví svoje italské začátky Eva, a pokračuje: „Abyste v Itálii mohli alespoň nějak fungovat, musíte se naučit jazyk, to je základ“.
Je jasné, že kdo jede na týden na dovolenou do Itálie, nebude se kvůli tomu učit italsky. Nicméně naučit se v letadle během dvouhodinového letu pár pozdravů, poděkování, číslovky do deseti a třeba i slovíčka, jako „voda, zmrzlina, pivo, pláž, nebo bazén“, zvládne asi každý. „I kdybyste uměli jenom pozdravit a poděkovat, Italové to ocení. Poznáte to hned na první pohled“, říká Eva, která v Itálii mimo jiné pracovala i jako cestovní delegátka.
Připočítejte si spropitné
Během této praxe se podle svých slov setkala s hodně úsměvnými příhodami. „Ono to vlastně často ani moc úsměvné nebylo. Mnohdy to byl spíše trapas“, říká Eva a popisuje jednu situaci, která byla podle ní hodně nepříjemná: „Přišla za mnou klientka, že byla s dcerou vedle hotelu v kavárně na kávě a dostala účet, kde byla uvedena položka s názvem ´coperto´ a částka 1,50 eur. Že prý si nic takového neobjednala a neuměla to v restauraci vyřešit, takže zaplatila pouze dvě kávy a odešla. Taková ostuda...“.
O co šlo? „Coperto“ je v mnoha italských restauracích a kavárnách položka, která se skutečně na účtu může objevit. Je to menší částka, která by měla pokrýt například vodu na stole, prostírání, případně třeba nějaká dochucovadla. V Česku se s ní lze také setkat pod podobným názvem „couvert“. Coperto se v běžných italských restauracích pohybuje do částky přibližně 5 eur, ale v těch luxusních může činit klidně i 20 eur. „Do takových restaurací čeští turisté obvykle nechodí, ale s copertem do pěti eur by určitě měli při návštěvě kavárny, nebo běžné restaurace, počítat. Nikdo je nešidí, platí to všichni, i Italové“, uzavírá Eva.
Setkali jste v Itálii s „copertem“. V jaké bylo výši? Překvapilo vás to? Napište nám do diskuze. A jestli se vám náš článek líbil, sdílejte ho, prosíme, dál. Děkujeme.
