Viděli jste film Anděl na horách nebo Dovolená s Andělem? V socialistickém Československu bylo kolektivní trávení dovolených zcela běžné. Ale ani tak nebylo pro každého. Takovou dovolenou jste si museli zasloužit.
Dnes se nám to dovolenkuje. Když jsou peníze a čas, můžeme vyrazit prakticky kamkoliv a kdykoliv. Před rokem 1989 to bylo ale v podstatě nemyslitelné. Nejčastější formou dovolených byly totiž kolektivní zájezdy do podnikových ozdravoven, kde byl program dovolenkářů často určován speciálním referentem. Děti potom mnohdy odjížděly na tzv. pionýrské tábory, což byly nejčastěji třítýdenní pobyty někde pod stanem nebo v chtkách. Ironií je, že jakkoliv se takové pobyty nazývaly jako „pionýrské“, programem byly spíše skautské aktivity. Děti se třeba učily rozdělávat oheň bez sirek, vařit v kotlíku, poznávat světové strany nebo stavět v lese přístřešek pro nouzové přespání.
Rekrece jako výdobytek socialismu
Ale zpět k organizovaným podnikovým dovoleným. Většinou se cestovalo na poukaz od ROH, co byla zkratka pro Revoluční odborové hnutí. Podnikové rekreace totiž byly prezentovány jako výdobytek socialismu, o kterém se vykořisťovaným dělníkům v kapitalistické cizině ani nezdá. Výběrové rekreace byly však určeny jen pro ty nejzasloužilejší pracovníky, kteří takový poukaz dostávali většinou zcela zdarma. Klasicky to byli dělníci, kteří o desítky procent překračovali plány, účastnili se schůzí KSČ, atd… Letní výběrové rekreace trvaly většinou 14 dní, ty zimní potom týden.
Dětem vstup zakázán
Od podnikem vybraných rekreantů se očekávalo, že se v zotavovně, jak se ubytovacím zařízením říkalo, budou chovat tak, aby byli vzorem pro ostatní pracující. Zajímavostí je, že až do roku 1960, kdy byla zavedena rodinná rekreace, bylo na podobné pobyty zakázáno brát děti. Většinou se nemohli účastnit ani partneři dovolenkářů. A když ano, tak za poplatek.
Soudruzi bydleli v Imperialu
Soudruzi mysleli i na kulturní rozměr, a tak pracovníci z venkovských oblastí nejezdili dovolenkovat do hor, nebo k Máchovu jezeru, ale jezdili do Prahy, kde navštěvovali různá divadelní představení, muzea a galerie. A neměli se v našem hlavním městě rozhodně špatně. Přespávali například v Domě rekreace v ulici Na Poříčí, kde je dnes hotel Imperial.
Konec pracovních sobot
Po roce 1960 se podobných rekreací mohly účastnit i děti, a to za cenu 20,- Kč na den. V roce 1968 byly zrušeny pravidelné pracovní soboty a volné víkendy začaly rodiny využívat pro trávení volnočasových aktivit mimo domov. Začala éra chataření, chalupaření, rodiny začaly více navštěvovat historické památky, hrady a zámky, začaly se stavět nové rekreační objekty. Pochopitelně na těch nejexponovanějších místech. Krkonoše, Šumava, Tatry. Tam všude se začínal rozjíždět čilý stavební ruch a rekreační objekty tam rostly jako houby po dešti.
Jugoslávie pro vyvolené, pro ostatní Balaton
Začalo se také více cestovat do zahraničí. Pochopitelně převážně do socialistických států a do bývalé Jugoslávie. Tam už ale nemohl každý. Bylo nutné požádat o výjezdní doložku, kterou rozhodně nedostal každý. Většina Čechů tak svoje pobyty u moře trávila v Bulharsku, Rumunsku nebo v chladného Baltu na Rujáně v tehdejší NDR. Oblíbené bylo také jezero Balaton v Maďarsku.
Pamatujete podnikové dovolené? Napište nám do diskuze.